Kočovní pastevci v kavkazských horách před mnoha lety zjistili, že čerstvé mléko, které přenášely v sáčcích ze zvířecích kůží, se občas přeměnilo na kyselý nápoj se šumivými bublinkami.
A zjistili to, jak jinak – náhodou.
Přidáváním a odebíráním mléka postupně vznikala v sáčcích kefírová zrna, která odstartovala dlouhou tradici výroby kefíru. Pastýři ji hrdě přenášeli z generace na generaci.
Kefírová zrna považovala za velmi cenná a byla součástí rodinného dědictví. Podle legend je lidu daroval sám prorok Mohamed. I proto jim připisovali božský původ.
Mikrobiologický profil kefíru později studovali mnozí výzkumníci, kteří zjistili, že stejně jako u jiných fermentovaných mléčných výrobků se i jeho pití pojí s řadou zdravotních výhod.
Kefírem proti zácpě
Kefír je vlastně fermentované mléko, nejčastěji kravské. Ale může být také ovčí či kozí.
Vznikne, když se do něj přidají kefírová „zrnka“ – malé kuličky plné bakterií, kvasinek, polysacharidů a bílkovin, které vypadají jako elastické žlutobílé kvítky, tvarem podobné květáku.
Po fermentaci se z mléka stává probiotický nápoj podobný řídkému jogurtu. Má však mírně štiplavou chuť a jemné bublinky díky oxidu uhličitému, který je konečným produktem fermentačního procesu.
Výzkumy zjistily, že mléko je po procesu fermentace mnohem snáze stravitelné, což umožňuje tělu absorbovat více přirozeně přítomných živin.
